Tajemství Daniela

23. dubna 2017 v 19:19 | Irei |  Fanfikce
Fuoco = Fuoko


"EJ! Danny! Co bude k obě-Kde je kuchař?!" Irei vejde do kuchyně a k jejímu překvapení u plotny není démon, ale kanibal.
"Danny si vzal volno. Museli jsme losovat, kdo uvaří." Odpoví Angel, která vypadala na to, že je smířená se smrtí.
"A proč jste mi to neřekli? Já umím líp naž tenhle trouba."
"Za prvé jsi spala a za druhé všichni chtěli vařit, takže bychom stejně hlasovali." Řekne Ben sedící u stolu.
"Ale...kde je Danny?" Zeptá se Zoe. "Od rána jsem ho neviděla."
 

Sen

11. dubna 2017 v 16:42 | Irei |  Básničky
SEN
Procházím lesem,
pod nohama mám tvrdou zem.
Nejdříve mi z cesty uhne kanec,
pak ten nejkrásnější srnec.
Sem tam s vlky boj mám,
poté si svačinku dám.

Už se probouzím,
nechci se vzdát tohoto světa.
Až ze snu zmizím,
přivítá mě krutá realita.

Růže

11. dubna 2017 v 16:37 | Irei |  Básničky
RUŽE
Ruži čsti dívky dostávají.
Někdy se o trn píchnou,
takové nehody se stávají.
Na to rychle usnou,
do světa snů zabloudí.
6e princ je za spánku vysvobodí,
o tom ony snívají.
 


Večer

11. dubna 2017 v 16:33 | Irei |  Dům pro panenky
"Óu! To je skvělé!" Skoro zazpívám, když za sebou zavřu dveře mojí ložnice. "Ten její úsměv, řejivý jak slunce! Oči hnědé, jako ta nejlahodnější čokoláda! Vlasy černé, jako-UA!" Když se otočím, spatřím JUliana, jak na mě pobaveně hledí.
"Nenech se rušit...Pokračuj, ty Romeo!" Uchechtne se.
"T-to jsem...jen...mluvil o-o dívce z té knihy!" Snažím se to zakecat, ale nepomůže to.
"Červenáš se víc, než jahoda. Nedivím se ti. Je to jedna z nejkrásnějších dívek, která zde bydlí. Máš velké štěstí, poněvadž ona se s chlapci moc nebaví. Musel jsi jí něčím zaujmout."
"Ne-nechápu, proč mi to říkáš. Mám jí rád jen jako kamarádku." Založím si ruce.
"Jak myslíš. Ale stejně..." odmlčí se. Popadne mě za ruku a hodí mě na postel. Posadím se. "...ti dám pár rad, jak se chovat k dívkám. Za prvé: Když začne pršet, hoď přes její hlavu svůj kabát. Za druhé: Bude-li jí zima, dej jí svůj kabát. Za třetí: Jestli že se nacházíte venku a jíte a spadne jí její jídlo na zem, nabídni jí svůj. Když vás někdo napadne, obětuj se."
"Um...Jasně. Ale nechápu, proč mi to říkáš. Myslím si, že poznám, jak se mám chovat. Navíc, když jsi mi vyprávěl o svých láskách, tak jsem si uvědomil, že každá dívka je jiná. To je asi právě ten důvod, proč jsi u Sally neuspěl." Uvědomím si, že to ,co jsem právě vypustil z pusy, ho muselo pořádně ranit.
"Ty malej...." Zatne pěsti. "A víš ty co? Je mi to jedno." Překvapivě rychle se uklidní. "Chápu její rozhodnutí a myslím si, že je to i pro mne dobré. Uvědomil jsem si, že není ta prava a že musím trpělivě čekat na tu správnou."
"To sis právě vymyslel a ve skutečnosti ti strašně chybí, že?" Nadzvednu jedno obočí.
"Jásně, že jo!" Zhroutí se vedle mě na postel.
"To ta láska tak bolí?"
"Jóóó!!" Zakňourá.
"Čím víc o ní slyším, tím více nechápu, proč jí lidé vyhledávají."
"Ah Sebastiane. To nechápe nikdo."
Z ničeho nic vydám ze sebe divný zvuk. Okamžitě vyskočím. "C-co to bylo?! Umírám nad?! Připadám si tak! Bože!!! JÁ UMÍRÁM!!!" Začnu v záchvatu děsu běhat dokola.
JUlian mě popadne za límec, tím mě zastaví. "Klid. Jsi unavený. Nic se neděje. Jen se převlékni do pyžama, lehni si do postele a už to půjde samo."
"Co půjde samo?"
"Krystova noho! Chris ti vysvětlí všechno, kromě spánku?! Tak poslouchej. Vždy, když si potřebuješ odpočinout, začneš se cítit jak mrtvola. Jednoduše si lehneš do postele, zavřeš oči. Za chvili usneš a probudíš se zase ráno."
"Aha! To jsem si oddychl. Díky."
Převléknu se do pyžama, lehnu si do postele. Chvíli hledím do stropu, než zavřu oči.

Zlomené srdce a nový pocit

30. března 2017 v 14:34 | Irei |  Dům pro panenky
Ahoj lidi,
Omlouvám se, že jsem poslední dobou moc články nevydávala. Ale napravím se! Vím, že jsem to už slibovala, ale teď to myslím vážně! Teď přejdeme na článek:


Před chvílí jsem já a Chris přošli do jeho pokoje. Od někud vyhrabal své staré oblečení. Půjčil mi ho. Učil mě, jak se do něj obléknout. Trochu jsem se stím pral, z toho měl Chris ohromnou zábavu. Nyní sedím u stolu, můj 'učitel' mi diktuje písmenka a já se je pokouším napsat. Z ničeho nic mě praští sešitem přes hlavu.
"Au! Za co?" Chytnu se za hlavu a podívám se na něj.

Další články


Kam dál